Hřích jako kapky deště

To jsem se jednu prosluněnou březnovou sobotu rozhodl, že pojedu na Modrý bál. A tak jsem si zaplatil vstupenku. Po pár dnech mě vlezla do hlavy myšlenka, že tam vlastně nebudu nikoho znát. Čas plynul. Najednou 8.4 a já zjistil že 9. to je. Tak jsem vyrazil a mé obavy se nenaplnily. :D

Po přespání na Choceňské faře jsme se zbytkem přespávajících vyrazili na mši (poprchalo jako už pár dní předtím). Mše probíhala tak jako obvykle až na to že pan farář na dětské kázání přinesl stěrač. Tak mi to nedalo a po krátké noci jsem snažil zapojit mozek. Ten na nic nepřišel. :D A v tom pan farář vypráví příběh. "Jednoho deštivého dne jela maminka se synkem na výlet autem. Po chvilce ticha synek povídá: výš co mě napadlo? Maminka že ne. Ty stěrače jsou jako Bůh. Očišťují okno od kapek deště, abychom viděli na cestu, tak jako Bůh nám odpouští hříchy a dává nám nové začátky."

A tam je si uvědomil, že i v těch nejobyčejnějších věcech je třeba hledat Boha.